Jako oheň 7/1

25. srpna 2016 v 14:00 | LadySeiss |  Příběhy
Nějak se mi podařilo celá uslzená usnout před svými dveřmi. Poslední dobou usínám na divných místech. Nemůžu být furt tak unavená, abych si usnula přede dveřma nebo na stole. Možná bych měla přestat i pít. Žiješ ve Finsku! To je fakt. Tady se chlastu jen tak nevyhnu. Ale když ona je to moje lékárnička. Já teda nikdy nepotřebovala chlast na srdce nebo na žal. No to asi jo, ale na zlomené srdce ještě nikdy. Jestli se tomu teda v mém případě dá říkat zlomené srdce. Bolest mě doprovázela i ve spánku. Zdálo se mi, že padám a doprovázel mě ten zvláštní pocit v břiše… jak že se tomu říká… vzrušení? Adrenalin? Prostě takový ten pomalý pád a pocit, který mě ze spánku hned probral.


Byla tma, když jsem se vzbudila. Chtěla jsem se zvednout, ale nějak jsem se nemohla pohnout. Měla jsem kompletně ztuhlé záda a triko nějak divně zatočené. V džínách se taky nespí úplně nejlíp a oči jsem měla ještě ulepené od slz. Venku mi jen do obyváku svítily lampy a já se šla zahrabat do koupelny. Koupelna je kolmo ke vchodovým dveřím, napravo. Rozsvítila jsem v ní a světlo ozářilo celý obyvák, dokud jsem za sebou dveře nezavřela. Napustila jsem si vanu a propocené triko hodila do umyvadla těsně kousek od vany. Napustila jsem do něj vodu a hodila tam aviváž. Vůně se linula celou mojí malou koupelničkou a já se zatím naložila do teplé vany. Někdy se ráda sprchuju i v ledové vodě, ale teď opravdu ne. Možná bych v té vaně i usnula, kdyby mě neprobudil hluk, přicházející zvenku. V koupelně jsem neměla žádné okno, ale stěny byly dost tenké na to, abych slyšela rachot kontejnerů. Namydlila jsem se, spláchla to a vylezla ven z vany. Zabalila jsem se do mého milovaného černého ručníku - nebo spíš osušky - která byla na délku vyšší než já. Šla jsem do ložnice a tam vyhrabala čisté tričko a kalhotky. Nějak jsem se do toho navlékla a pleskla sebou do postele. Těsně před tím, než jsem oči stihla znovu zavřít, jsem si na budíku všimla času 4:12. Snažila jsme se ještě nějak protočit oči, ale tohle gesto mě vyčerpalo natolik, že jsme hned usnula.
Když jsem ráno vstávala, bylo asi osm. Nečekala jsem, že budu vyspaná, ale když mě nebudil budík, je to normální. Nojo. Měla bych zavolat Ashovi, jak je na tom s tím flekem. Možná to bude maličko otravné, ale já tu práci fakt potřebuju. Vytočila jsem jeho číslo, ale nic. Nebyl nedostupný, ale nezvedal mi to. To je jeho typická odpověď, když na něčem pracuje. Na něčem pro člověka, který ho shání. Takže dokud to nebude mít, nezvedne mi to, ale možná mi ani sám nezavolá. Nebo je možné, že na mě fakt kašle. Ale to by Ash neudělal. Zkusila jsem to ještě párkrát, ale furt nic. Mohla bych zavolat Táni. Ta zrovna nic nedělá. Teda ne, že nic, ale má volno. Je zbouchnutá. Taky jedna z mých nejlepších kamarádek. Možná bych ji měla trochu podpořit. Před pár týdny zjistila, že je v tom s nějakým kreténem, tak zkouší takový ten divný způsob. Že si najde kluka a zjišťuje, jestli by byl dobrý otec, jestli nepije nebo něco jiného, a když všechno sedí, vyspí se s ním a pak mu prostě řekne, že je v tom s ním. Ona má na chlapy čich, ale toho posledního teda nedala.
"Táni, ahoj. Jak se máš, mamino?"
"No, nic moc. Je mi blbě. Co potřebuješ?"
"Ale, tak jsme si řekla, že bych tě mohla otravovat. Nechceš se stavit?"
"Hm, ne. Cestou bych vyblila i to děcko."
"Ale ale. Tak hele, já přijdu. Seš doma, co? Tak jo. Nic nedělej, seď a já jsme hned tam. Nepotřebuješ něco, jako čaj, vycucávač mléka…?"
"To je odsávačka ty potrate." Řekla otráveně.
"Hele, měla by ses mírnit se svým slovníkem. Budeš matka."
"Nic nechci."
"Tak jo, hned jsem tam."
Jsme kamarádi, ale jsme tak daleko od sebe, až to není fér. Za Táňou jsem musela zase přes půlku města. Ale to bylo ještě pořád málo na to, kde bydlel Robert. Chudák za náma dojížděl přes tři města. Přes velké města. Je mi ho líto, ale on tam dostal práci a každý den by se mi nechtělo jezdit pět hodin vlakem. On nemá řidičák.
Táňa bydlela v bytě, ve druhém patře, díkybohu.
"Čau, už kope?" S funěním jsem u ní hodila tašky na zem a vyzula se.
"Díky za optání, ale to je teď fuk. Co ty a vymahač? Je mi to líto. Slyšela jsem o tom."
"Nedělej, že jsi s tím neměla nic společného. Všechno nemohli mít na starost jen kluci a navíc, ty přece pracuješ v bance." Provinile se na mě usmála.
"Promiň."
"To nic. Ale docela mě sere."
"Ubližuje ti? Fin slíbil, že ti nic neudělá." Přeměřila si mě mateřským, starostlivým pohledem.
"Ne. Je hodně… atraktivní."
"Je to gay?" A z matky se zase změnila na praštěnou kamarádku.
"Ne!"
"Tak v čem je problém?"
"Ve mně."
"Jo vlastně." Sykla, jako když ji něco bolí a objala mě. "Já zapomněla."
"No a to je tak všechno. Jinak nám vlastně nebrání vůbec nic. Což mě děsí. Trochu se toho bojím, víš?"
"Jo, bohužel vím. Jenže Fin se nám o něm vůbec nezmínil. Jen říkal, že ho zná nebo znal. Nic víc. Ani věk, podrobnosti, vzhled. Jinak bych samozřejmě zasáhla. Nenechám tě trpět. Něco Finovi řeknu."
"Ne, to nemusíš. Já to zvládnu." Odmlčela jsem se. "N-nemyslím tohle." Chtěla jsem ji praštit za to, jak se na mě podívala. "Prostě se od něj budu držet dál." Řekla jsem nakonec. Asi ne moc přesvědčivě, ale dala mi pokoj.
"Dáš si něco?" Jsem jí vděčná, že už se tématem nemusíme vracet k Ryanovi.
"Ne, radši mi řekni něco o tobě. Jak seš daleko s vybíráním otce?"
"No… Asi bych ti měla něco říct." Zase se na mě provinile podívala. "To dítě…"
"Ježiš, stalo se něco?" Potratila?
"Ne. Já jsem totiž lhala, když jsem řekla, že nevím, s kým to dítě mám." Trochu koktala, ale já jsem pořád nechápala pointu jejího přiznání.
"A kdo to je? Znám ho?"
"Ehm. Jo." Zase ten její provinilý pohled. "Vyspala jsem se s Alexeiem. Víš, tenkrát, jak jsme byli na té párty u… to je vlastně jedno." Začaly se jí lesknout oči a já najednou věděla, kolik uhodilo. Rychle jsem ji objala.
Alexei je náš kamarád. Poznali jsme se na výletě v Londýně, bylo to dávno, to je jedno. Naši kamarádi jsou sice všichni hrozně přitažliví, ale jsou to prostě kamarádi. A nečekala jsem, že zrovna Táňa si začne něco s Alexeiem. Kdyby s Finem, možná ještě pochopím, jestli byla na mol, ale s Alexeiem… on je tak trochu děvkař, ale gentleman. Jako kamarád je bezvadný, ale jako kluka bych ho teda mít nechtěla a teď, kdyby se měl dozvědět, že je otec, to ho asi složí. Přitom on si dává vždycky bacha. Prý. Tak stane se, ale je to fakt totální úlet.
"To je na hovno." Vydala ze sebe.
"To nemůžu popřít." Řekla jsem sotva slyšitelně.
"Já… prostě to nechápu. Alexei to nikdy nepochopí." Vzlykala.
Jasně. Ty to nechápeš, ona to nechápe a on to taky nepochopí. Vy jste parta. Zrovna teď tě nepotřebuju.
"A ty mu to chceš říct?"
"Mám takový pocit, že bych měla." A nejsou to hormony?
"Fajn. A jak to chceš udělat? Chceš, abych u toho třeba byla nebo…?" Nejsem moc dobrá podpora a podporovat teď hlavně potřebuju já, ale je to příjemná změna. Odreaguju se a aspoň někomu pomůžu.
"Ne. To by bylo trapné. Jako že jsem si přivedla kámošku, abych měla navrch. Je to blbé, chápeš…" Jo.
"Hm." Nevěděla jsem, co jí na to mám říct. Chtěla jsem se jí zeptat na tolik věcí, ale bylo by to blbé. Konečně mě pustila.
"Bojím se. Určitě se mu to nebude líbit. Bože, je to můj kamarád." S poslední větou se spustil další vodopád. Je mi jí líto. Ta má vážně problém. Můj je oproti jejímu nic. Podala jsem jí kapesník.
"To bude v pohodě. Dostaneš se přes to. On vychladne a pak ti určitě pomůže, ale musíš mu na to nechat čas." Přikývla a potáhla. "Podíváme se spolu na film? Na nějakou kravinu, u které se odreagujeme obě?" Povzbudivě jsme se usmála a ona hned vypadala líp.
Pustily jsme si něco, co jsme našly na internetu. Nějakou komedii, ale Táňa u toho usnula a já jsem se tím nechala taky nakazit, ale jen na chvilku. Probudilo mě nějaké cvaknutí. Klíč v zámku?
"Tys někomu dávala klíče od svého bytu?" Zašeptala jsem jí do ucha. Neodpověděla. Ani se nehnula, ale dveře už se začaly otevírat.
Ve dveřích se objevil nějaký kluk. Přibližně stejně starý jako Táňa. Předpokládám, že to bude nějaký její borec, kterému náhodou dala klíče a už si na to nevzpomíná. Měl na sobě propocené bílé tílko a maskáčové kraťase. Vypadal s tím jako nějaký boxer. "Táňo." Zatřásla jsem s ní. Už se konečně pohnula.
"Coe?" Vyplivla ospale.
"Komu jsi dala klíče do bytu?"
"Cože?" To už konečně otevřela oči. Vzpamatovávala se pomalu, ale nakonec přece jen vstala.
"Kdo je to?" Zeptala jsem se jí opatrně. Chlápek se díval na nás a my na něj. Hned vedle dveří byla televize a naproti ní gauč, na kterém jsme vytuhly.
"Ramone, potřebujete něco?" Úplně ignorovala moji otázku.
"Peníze, Tatiano. Peníze." Několikrát zakmital prstama, směrem k sobě a naznačoval tak, ať mu je dá hned teď.
"Ale já je ještě nemám."
"To je mi u prdele." Ten nebude z Finska. A ani to nebude Tánin kluk. Byl hezký, ale šel z něho trochu strach.
"Já ti je ještě nemůžu dát." Řekla ospale. "Prosím, dneska ještě ne."
"Řekla jsi mu, že jsi těhotná?" Naklonila jsme se k ní.
"To je blbost!" Slyšel to. "Na tohle se můžou vymlouvat jen ženské."
"Ale ona je těhotná ty ignorante." Stěr jak něco, já vím, ale jsem finka.
"Dokaž to." Kývl hlavou směrem k ní.
"Co chceš vidět? Menstruační kalendář? Běž do háje."
Naštěstí ho nepotřebovala, protože hodila šavli. Hned před ten krásný gauč. Ale zem byla dřevěná, takže v pohodě.
"Kde sis dala kýbl?" Vzala jsem jí vlasy z obličeje a sepnula je gumkou.
"Na záchodě."
"Přesvědčivé divadýlko, ale já nemám čas." Pořád stál u dveří.
"Co jste zač?" Začala jsem, když nedával pokoj.
"Její nájemce" Řekl, jako by to byla samozřejmost.
"To je pěkné, ale ona právě teď nemá příjem, protože jí dali neplacené volno a navíc je v tom. Tak mohl byste mít trochu ohled?" Snažila jsem se nemluvit moc drze.
"Nemohl, protože tohle je otcův barák a já mu jen vybírám prachy, takže mě neser a zaplať."
"Nechceš na ni poslat vymahače?" Prohodila jsem sarkasticky.
"Podruhé by to chudinka nemusela zvládnout." Hraně lítostivě se na ni podíval, jak blije do kýble, který si donesla.
"Cože? Táňo…" Už jsem ho chtěla mít z krku. Vytáhla jsem svoji peněženku a zaplatila jí nájem.
Konečně se škodolibým úsměvem odešel.
"Táňo? Je to pravda?"
Konečně přestala zvracet.
"Já… asi jo." Chtěla se z toho nějak vykroutit, ale já to chci vědět.
"Vymahače? Táňo! Proč jsi nic neřekla? Nikomu z nás. Nám jsi mohla věřit, tak proč ses nám nesvěřila?"
"Nemohla jsem. Nenechal by mě. Nenechal mě skoro nic. Měla jsem štěstí, když na chvíli zmizel, abych si mohla aspoň zařídit jídlo. Pořád mi mlátil na dveře. Jednou si řekl i o náhradní klíče. Bála jsem se. Musela jsem utéct a prostě jsem nechtěla nic říkat."
"Pomohli bychom ti." Trochu jsem jí to vyčítala.
"Já vím. Už to vím, ale tenkrát jsem se prostě bála. Radši jsem si měla začít dluh u vás, než u toho bastarda. Třeba by na mě Fin taky poslal pana úžasného." Při tom slově jsme se obě zasmály, ale u Táni to přeskočilo do zoufalého smíchu. "Já už toho mám prostě dost. To s Alexeiem mě zničí a to, že jsem těhotná, mě taky dobře drancuje. Jako bych teď nemohla ovládat žádné svoje emoce. Jako by byly stokrát silnější a já jsem se v nich ztratila. Mám strach. Děsný strach."
"Pomůžu ti. Řekneme mu to spolu, jo?"
"Ne." Trvala na tom." Musím mu to říct sama. Ale budu tě potřebovat potom."
"Budu tu pro tebe vždycky, když budeš potřebovat." Nevím proč, ale najednou mi blesklo hlavou, že možná právě teď u mých dveří stojí Ryan a nemůže se dozvonit.
"Jo, já vím." Usmála se naposledy a pak mi úplně vyčerpaná usnula na klíně. Cítila jsem, jak se na mě svalila. Ona je totálně vyřízená a to jen zvrací a jí. A sedí v depresích.


Nejsem si úplně jistá, jestli se vám tenhle díl bude zrovna zamlouvat, ale když něco napíšu, už to nemažu, většinou. To je jedno.
Asi vás to nebude zajímat, ale o víkendu nejsem doma, ale v neděli vyjde nocý článek.
A tak mě napadlo, jestli byste si zase někdy nechtěli dát soutěž. Kdyžtak mi napište, kamkoliv. Mám vás moc ráda :*

L.S.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fanynky z hpd Fanynky z hpd | 28. srpna 2016 v 17:07 | Reagovat

Do soutěže bych se rád přihlásila
Díl byl ale fakt super

2 Monikamiko Monikamiko | 5. září 2016 v 20:52 | Reagovat

Dnešní hodně dlohý díl= úžasné čtení ;)
Rozhodně pokračuju ve čtení, a hvězdičkování ;)

3 LadySeiss LadySeiss | 5. září 2016 v 23:16 | Reagovat

[2]: Díky, seš zlato :*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama