Jako oheň 9/1

6. září 2016 v 0:00 | LadySeiss |  Příběhy
Tady je další díl. Těšil se na něj někdo? Snad jo, abych to tu nepsala jen tak, ale to se snad nestane. Od té doby, co skončily prázdniny jsem nic moc nenapsala. Napište mi, co jste dělali o prázdninách. Zajímá mě to :*



Šla jsem zavolat Táni, jestli náhodou něco nenašla, nebo jestli se jí třeba neozval Alexei, ale nebrala mi to. Jestli mi to nevezme ani zítra, volám jemu.
Byla jsem šíleně unavená a dneska jsem měla konečně čas na to, se konečně v klidu okoupat. Vysvlékla jsem se v obyváku a nahá přešla do koupelny. Miluju tu volnost, kterou mám, když jsem sama. Nikdo mě nevidí, teda aspoň o tom nevím. Vlezla jsem si do téměř horké vany a relaxovala. Bylo teprve osm, když jsem z vany vylezla, ale byla jsem tak šíleně unavená, že jsem si šla lehnout dřív. Nebyla jsem opilá, takže jsem se konečně mohla těšit na to, že se ráno vzbudím oblečená a můžu si jít do schránky pro noviny klidně v pyžamu. A barák mám taky vlastně skoro pro sebe. Za celou dobu, co tu žiju, jsem neviděla nikoho do vchodových dveří vcházet a ani z nich vycházet. Cítila jsem se tu sama. Až na ty divné věci, které se dějou, když u toho nejsem. Asi před měsícem nám vrzaly vchodové dveře. Napsala jsem připomínku do knihy, která visela ve sklepě, do které se psaly připomínky ohledně domu. Třeba jakože vržou dveře. Celý týden vrzaly, když jsem jimi chodila já, ale asi za ten týden přestaly vrzat. Viděla jsem na podlaze stopy od oleje. Domovník asi není moc pečlivý, jen to chtěl mít rychle odbyté, asi aby ho u toho nikdo neviděl. Nikdy jsem tady neviděla nikoho.
Dneska jsem usínala s dobrým pocitem. Možná proto, že jsem pomohla Táni. Dlouho jsem nikomu nepomáhala. Vlastně jsem nikdy moc nepomáhala, ale dneska jsem se cítila dobře. Ale pořád jsem cítila takový pocit, který mi z jisté části nedával spát. Alexei. Jestli se Táni něco stane, přísahám, že ho zabiju zase já. Ale on by to neudělal. Jednou jsem s Alexeiem zažila něco podobného. Chápu to, jak se Táňa cítí.
Za pár minut jsem usnula, aniž bych to postřehla. Zase se mi zdál sen. Nic zvláštního. Jen se mi zdálo, že jsem navštívila Ryanův byt. On byl hrozně ospalý, tak si šel lehnout a mě nechal tak. Já jsem si za ním na chvilku sedla a pak jsem si i lehla. On natáhl ruku přes má ramena a přitáhl si mě k sobě. Ale nebylo to vědomě. Prostě se jakože jen natáhl a zrovna jsem tam ležela, tak tu ruku přitáhl zpět i se mnou. Bála jsem se, že se probudí a uvidí mě vedle sebe, ale pak už ten sen skončil.
Sice jsem nebyla opilá, ale pila jsem, což zapříčinilo další překvapivé probuzení. Už jsem na to byla tak zvyklá, že mi bylo fuk, jestli chodím nahá a někdo mě vidí, ale naštěstí byly všechny závěsy zatažené. Posbírala jsem si oblečení, které bylo poházené různě po bytě, a šla si dát ledovou sprchu. Potřebovala jsem ji.
Táňa mi pořád nezavolala zpátky, tak už jí volat nebudu. Vytočila jsem Alexeiovo číslo a doufala, že už trochu vychladl. Čekala jsem asi čtyři zazvonění, než to zvedl.
"Haló?" Mluvil docela klidně, skoro to vypadalo, že neví, kdo volá.
"Ehm, ahoj." Začala jsem nervózně.
"Potřebuješ něco?" To už znělo trochu otráveně.
"No… jak se máš, Alexi?" Takhle jsme mu říkali, když to byl ještě kluk, když jsme ho za něco pochválili.
"Neříkej mi Alexi." To znělo ještě víc podrážděně.
"Hele, já jsem jen chtěla zavolat, jak jsi to vzal?" Byla jsem radši opatrná.
"Myslíš, jestli už jsem vychladl." Řekl lhostejně.
"Tak nějak?" Bála jsem se, že něco podělám. Musela jsem být hodně opatrná.
"Kde je Táňa?" Začal klidně.
"Měla by být doma."
"Tam není. Byl jsem u ní a taky jsem jí volal."
"Tak to potom nevím. Mně nic neřekla. Ale je možné…" Ne! To by neudělala.
"Co?!" Vyhrkl.
"Jen mě to napadlo, nemusí to být pravda."
"Tak už sakra mluv!"
"Možná se tě tak moc bála, že šla na potrat."
"Proč by to dělala?"
"Asi jsem ti měla natočit tvoji reakci."
"Sejdeme se u nemocnice, dělej!"
Nevěřila jsem, že o ni Alexei bude mít takový strach. Ale musela jsem si pohnout, než si Táňa ublíží. Nasedla jsem do mého malého Fiata 500 a vyrazila do nemocnice. Byla asi jen dvacet kilometrů odsud. Byla jsem vzrušená a vystresovaná zároveň. Bála jsem se o Táňu a přitom si v hlavě přehrávala milion verzí rozhovorů těch dvou. Začne po ní ječet nebo ji obejme a řekne, že se o ni postará, nebo jí slíbí příjem peněz, ale budou to jen kamarádi, nebo jí nabídne, že se k němu může nastěhovat, nebo taková praštěná verze vyznání lásky, což u těch dvou asi nehrozí. Nebo ji prostě vytáhne z nemocnice, protože jsou kamarádi a pak ji nechá, ať se o sebe postará. Každá verze byla samozřejmě snadno vylučitelná, ale bála jsem se toho, jak to bude doopravdy probíhat.
Když jsem dorazila k nemocnici, Alexei tam ještě nebyl. Chvilku jsem čekala a pak jsem se rozhodla jít dovnitř, když přijel. Bleskovou rychlostí vylezl z auta a hnal mě dovnitř. Chtěla jsem se ho na tolik věcí zeptat, ale radši jsme mlčela. Nevěděla jsem, jak to mám zformulovat. Došli jsme konečně k patru, kde se rodilo, a kde probíhaly potraty. Došla jsme na sesternu a zeptala se na Táňu.
"Dobrý den, můžu se zeptat?" Seděly tam dvě sestry, které si mě absolutně nevšímaly, ale když jsme zaťukala, jedna zvedla hlavu. "Je tady Tatiana Fale?"
"Byla tady, ale hned odjela."
"Kam?"
"Do vzdálené nemocnice. Chtěla jít na potrat, ale my to bohužel neprovozujeme, tak jsme jí doporučili tu vedlejší."
"Děkuju." Řekla jsem rychle a pak hned zmizela.
Alexei čekal na chodbě.
"Kde je?" Otočil se ke mně.
"V nemocnici ve druhém městě nebo tam aspoň jede."
"Musíme ji dohnat." Sotva to dořekl, už se hnal ze schodů a já za ním.
Ta nemocnice, do které jsme jeli, byla asi třicet kilometrů odsud. Alexei byl přede mnou a já jsme se s ním snažila držet krok. Když jsme dojeli, parkoviště bylo plné, museli jsme zaparkovat u místní samoobsluhy, což nás trochu zdrželo.
V nemocnici jsme se opět zeptala na Táňu a tentokrát mi řekli, že se chystá na operaci. Doběhli jsme do toho patra a zastihli Táňu na chodbě, jak se chystá na sál. Když nás uviděla, oči se jí zalily slzami a rozklepaly se jí nohy. Měla na sobě nemocniční košili pod kolena a papuče. Když jsme spatřili my ji, oba jsme zkameněli. Alexei se držel za mnou. Já jsem došla k Táni a objala ji. To už se rozbrečela úplně a já jsem měla co dělat, abych nezačala taky. Alexei stál pořád za mnou a sledoval nás.
"Co tě to proboha napadlo?" Odtáhla jsme ji od sebe.
Mlčela a dívala se do země. Po chvíli zvedla oči a zahleděla se na Alexeie. Ten jí uhnul pohledem a ona se vrátila ke mně.
"Bála jsem se."
"Jeho? Promiň, ale ty seš vážně kráva." Jiný pojem jsem pro ni neměla. "Ty ses jako vážně bála, že tě zabije nebo co?"
"Asi jo." Pokrčila rameny a začala hypnotizovat podlahu jako malé děcko, které právě někdo pokáral.
"Ty seš fakt blbá." Usmála jsem se na ni. "Alexeii?" Otočila jsem se na něj a poodstoupila od Táni.
Alexei došel k ní a položil jí až moc přehnaně opatrně ruce na ramena.
"Vezmu tě domů." Jeho ruce jí sklouzly z ramen a ona na něj upřela uslzené oči.
"Už jsem to zaplatila." Vzlykla.
"Z čeho?" Zeptala jsem se jí.
"Proto jsem nemohla zaplatit nájem. Bála jsem se jeho reakce, tak jsem si tajně šetřila peníze na potrat."
"Ty seš blbá." Řekl Alexei mírně a dovedl ji na pokoj a řekl, ať se obleče a sbalí si věci. On šel zatím zařídit zrušení operace.

Když bylo všechno vyřízené, rozloučila jsem se s Táňou a Alexeiem a pak odjela domů. Chtěla jsem se Táni zeptat na ten byt, ale tak nějak jsem doufala, že se jí Alexei ujme. Navíc to mezi nimi zrovna nejiskřilo, takže na to jsem docela zvědavá. Když jsem jela autem, vzpomněla jsem si po dlouhé době na Ryana. Sakra! Ta práce. Já na to úplně zapomněla. Nechala jsem si doma i mobil. Chudák už mě musí docela dlouho shánět.


Příběh zase trochu jiný, ale snad se taky líbil. Jinak, byla jsem v Chorvatsku, jestli to někoho zajímá. Přijela za náma segra z Londýna i se svým boyem, takže byla sranda. To je asi tak vše. Mám vás moc ráda :*

L.S.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Fanynky z hpd Fanynky z hpd | 6. září 2016 v 6:54 | Reagovat

Ja byla v Jeseníkách a na Moravě
A pak jsem lítali s klukama a holkama na sídlišti

Článek je moc pěkný
No jo chudák Ryan
PS: Já mám taky mravenceni v brise když napíšeš jeho jméno :-D

2 LadySeiss LadySeiss | 6. září 2016 v 19:40 | Reagovat

[1]: To muselo být super. Já byla v Chorvatsku.
A... vážně? Když napíšu Ryan? Tak to jo :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama